en-Píseň zimy - S. Jae-Jonesová

Král duchů vás zve do svého království

Když byla Liesl malá, chodívala si hrát do lesa. Společnost jí dělal chlapec, Král duchů. Hráli spolu písně a tancovali. Oba spojovala láska k hudbě. Král duchů chtěl jednoho dne vědět, zda si ho Liesl vezme za muže, ale to byla malá holčička. Čím byla starší, tím více povinností měla doma a do lesa chodila méně a méně. Otázka Krále duchů však stále visela ve vzduchu. Vezmeš si mě, Elisabeth?

Babička Constanze vždy Liesl a její sestru Käthe varovala před skřetími muži a jejich zbožím, aby si od nich na trhu nikdy nic nebraly. Liesl je přesvědčená, stejně jako většina rodiny, že Käthe je ze sester ta krásnější, ostatně i samotná Käthe si to myslí... Není se tedy čemu divit, že je velice marnivá. Liesl je pravým opakem své sestry, je šedou myškou, která stojí vždy v pozadí. Jednoho dne obě spolu vyrážejí na trh, i přese všechna varování Käthe neuposlechne slova své babičky a propadne kouzlu věcí nabízených skřety. Stává se zajatkyní Krále duchů a Liesl je ochotna pro její záchranu udělat cokoli, dokonce se zříci i své hudby.

Skřetí číšník nám nabídl tác s předkrmy. Käthe se na něj usmála a vzala si několik kuliček vína. K mému zděšení byly "hrozny" na tácu ve skutečnosti zírající oční bulvy, čokoládové pralinky byli brouci a svůdné krvavé broskve, co vedly ke zkáze mojí sestry, byly plesnivé a shnilé, takže v rukou skřeta vypadaly jako rozpáraná střeva.

Kolem Krále duchů je závoj tajemna a podzemní říše je pro Liesl vězením, z kterého chce utéct. Čím déle je však v podzemí a čím více odkrývá minulost Krále duchů, tím více si uvědomuje svou roli v příběhu a city, které ke Králi duchů chová. Přese všechno ji však schází rodina, která ji považuje za mrtvou. Dokáže se Liesl smířit s osudem a dostát svému slibu, nebo se vzepře a svět zahalí věčná zima?

To, co je pro knihu a hlavní hrdinku velice důležité, je hudba, ostatně kniha se nejmenuje Píseň zimy jen tak pro nic za nic. Liesl je muzikálně velmi nadaná, má dar tvořit hudbu. Jako dívka je však v tomto upozaďovaná svým otcem, který upřednostňuje jejího bratra Josefa, jenž má ale hudbu pouze naučenou. Všimněte si, že i jednotlivé části knihy mají v sobě výrazy z hudebního prostředí.

Píseň zimy je autorčinou prvotinou a je to na knize dost znát. Dialogy jsou nezáživné a plytké. Liesl je charakterově nesnesitelná, její postava mi byla už od začátku nesympatická a nesedla jsem si s ní. Postupně se její charakter jen horšil. Po celou dobu trpíme její neustále naříkání si a stěžování. Její zoufalství leze při čtení dost na nervy. Celá rodina Liesl (až na babičku Constanze) se chová nelogicky. Ostatně většina postav v knize se chová dosti neuvěřitelně. Jedině Král duchů mi přišel o něco málo propracovanější a díky němu se to čtení dalo vydržet.

První polovina knihy je nezáživné čtení o ničem. Postavy jsou nezajímavé a nudné. Měla jsem problém tuto knihu dočíst až do konce, přesto se mi to nějakým zázrakem podařilo. Měla jsem docela velká očekávání, ale nakonec to dopadlo tak, že dějově je to nejslabší kniha za tenhle rok.

Konec byl o trochu dynamičtější, přesto to nebyla žádná velká sláva. Našly se pasáže, které mne bavily. Jmenovitě třeba kapitola o "proměnčatech". To byl skvělý nápad a moc se mi to líbilo. Od knihy, která byla mediálně tolik tlačená, bych čekala něco lepšího. Když budu chtít zmínit alespoň nějaké plus, pak je to krásná obálka. Nedělám to moc často, ale tuto knihu jsem si vybrala právě díky obálce a tomu, že ve mně evokovala Krásku a zvíře. Pokračování knihy si přečtu možná tak ze zvědavosti. Pro mě osobně byla kniha velkým zklamáním. Čekala jsem, že když kniha čerpá námět z německé pověsti o Králi duchů, tak si s tím autorka více vyhraje. V příštím roce by měl vyjít druhý díl, který se v originálu bude jmenovat Shadowsong. Třeba nás všechny toto pokračování překvapí a nabídne více.

Název: Píseň zimy
Originální název: Wintersong
Autor: S. Jae-Jonesová
Překlad: Tereza Frantová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 392
ISBN/EAN: 978-80-7544-390-8