Denton, ideální místo pro život... Nebo ne?

Když policejní jednotka objeví místní obyvatelku v jejím domě brutálně zmlácenou, je v šoku, ještě více jsou však policisté zděšeni, když zjistí, že její čerstvě narozené dítě zmizelo. Případu se ujímá šéfka místního oddělení Josie Quinnová, která má ve vyšetřování osobní zájem. Stopy vedou všemi směry a okolnosti jsou zamotané více než klubko vlny. Ona napadená je totiž Misty Perossiová, milenka Josiina mrtvého muže. Když navíc zmizí Josiin snoubenec Luke, začíná jít skutečně do tuhého.

Josie nezná slovo odpočinek a do případu se noří jak krtek do půdy za chutnou šťavnatou žížalkou. Po nedávných událostech se ještě nevzpamatovala a nově musí čelit nepříteli, který moc dobře ví, co dělá. Přestože po tom, co se stalo, se s Lukem navzájem částečně odcizili, stále ho miluje a je odhodlaná udělat vše, aby ho našla. Mrtvých přibývá jak návštěvníků lunaparku a nepřítel se skrývá tam, kde byste ho nejméně čekali.

Kdo je neznámá žena, jež tvrdí, že má amnézii, ale očividně ví něco víc, než je ochotná přiznat?


Ještě před pár hodinami si myslela, že o něm ví všechno, co je možné vědět. Nikdy ho neměla za typ muže, který něco tají. V případě Luka platilo, že to, co člověk vidí, také dostane. Možná že ji natolik zaměstnávaly obavy, že Luke objeví kostlivce v její skříni, že ji nikdy ani nenapadlo, že by mohl mít své vlastní.


Již první kniha naznačila, že se autorka Lisa Regan neumí držet zpátky, explicitní popisy násilí a probuzené hrůzy lidských činů jí nejsou cizí a zasazení do hlubokých lesů kolem Dentonu atmosféru jen umocňuje. Místo, kde se příběh odehrává, je fiktivní, přesto je ale zasazeno do reálných lokací, to autorce umožňuje pohrávat si s realitou tak, jak se jí zachce.

Už prvním dílem spisovatelka dokázala, že psát umí a že má v plánu stvořit dobře našlápnutou sérii. Dost často slýcháme, že pokračovaní je vždy horší než díl první. Čím více je knih v sérii, tím mají sestupnou tendenci v kvalitě. Ostatně i na tuto knihu jsem četl poměrně dost negativních recenzí... No, co vám budu nalhávat, já byl naprosto spokojený. Osobně bych řekl, že pokud druhý díl nepřekonal první, tak se mu minimálně vyrovnal.

Děj graduje ve správných chvílích, vše se odkrývá postupně, stopy vedou tam i onam a čtenář dost často prostě neví. Myslím, že příběh disponuje všemi potřebnými atributy žánru. Josie je správně tvrdohlavá a rozhodně se jen tak něčeho nelekne, přesto je ale vnitřně křehká a skrývá v sobě démony, kteří ji brzy mohou vnitřně rozervat. Stále doufám, že se o její minulosti dozvíme brzy mnohem více, protože prostě chci... Snad napoví další díl série nazvaný Matčin hrob, který by se dle slov autorky měl právě Josiinou minulostí více zaobírat.

Zajímavé na celé knize jsou i pasáže ze zpravodajství upozorňující vždy na nějaký jiný trestný čin. Nejde však o náhodné činy a vše do sebe na konci krásně zapadne.

Ačkoliv se dá Dívka beze jména číst jako samostatná kniha, já doporučuji přečíst si ji až po předchozím dílu s názvem Mizející dívky. Čtenář tak alespoň nepřijde o souvislosti, které možná nejsou pro tento díl zásadní, přesto je hodnotím jako důležité.

Máte rádi napětí? Nevadí vám kupící se mrtvoly a upřednostňujete do detailu propracovaný příběh? Chcete příběh, kde až téměř do konce prostě netušíte? Pak je série knih s Josií Quinovou pro vás jak dělaná.