Kriaky - Lukáš Polák

Místo, kde se koupat nevyplácí

Na začátku byla studna... pak jezero a pak přišla do vesnice Kriaky na východě Slovenska smrt. Místní se dlouho dohadovali, zda za mizením dětí stál vodník, siréna či jiná postava z legend. Nebo je za vším snad ten "divnej farmář v holínkách", který si z jemné dětské kůže vyrábí potahy na polštářky? Ne, skutečnost je mnohem horší!

Do vesničky se ve stejnou dobu vypraví naprosto odlišní návštěvníci a věřte nebo ne, nejde tak úplně o náhodu. Ester, která z Kriaků pochází a jež se s rodinou odstěhovala po zmizení malého brášky, přivábí zpět podivná vize. Arogantního a krajně nesympatického soukromého vyšetřovatele Rúfuse zase na místo přivede případ "vykradeného" hrobu. Přestože zde vše vypadá na první pohled idylicky, včetně Rúfusovy sexy domácí, chování místních se brzy začne radikálně měnit, a někdo si dokonce myslí, že mužská hlava na stříbrném podnose je parádní snídaní plnou bílkovin, vitamínů a minerálů pro ten správný začátek dne.

Třetí, zbývající linku knihy doplňuje farmář Gusto, ano ten, jenž si vážně nešije potahy na polštářky, ale dává přednost pošťákům. Právě on si jako jeden z mála uvědomuje moc a hrůzu, kterou jezero představuje. Jeho otec ho také řádně varoval. Bude mu to však k něčemu?

Záhadné síly se žlutě šíří ulicemi plnícími se podivnými hybridy majícími neukojitelný hlad. Zdá se, že klíčem je právě Ester a Rúfus, každý ale poněkud jinak. Jaká bytost se ve studni skrývá a co by na to řekl prastarý Cthulhu?

Horory patří mezi literární žánry, které cíleně vyhledávám a mám je moc rád, i když musím přiznat, že navodit na stránkách knih tu správnou atmosféru strachu není nic jednoduchého. Kniha Lukáše Poláka k tomu měla celkem dobře našlápnuto, ale...

Kriaky jsou poměrně útlou knihou o jedné vesnici, která není tak úplně v pořádku. Nachází se zde něco zlého, něco, co není z našeho světa a co sbírá zdejší obyvatele jednoho po druhém jako královna při dobře rozehráté šachové partii. V epicentru všeho stojí jezero, které je, jak se zdá, domovem onoho neřáda, či neřádky, chcete-li. Autor pomalu a důmyslně odkrývá své karty a atmosféra houstne. Když navíc jedna z hlavních postav narazí v místní knihovně na pohádkovou publikaci, která poodhalí příběh až nápadně podobný tomu našemu, čtenářovo srdce jásá a říká si, jak povedený debut to je.

Jak se kniha ale chýlí ke konci, tak vám nejednou dochází, že je tam toho nějak moc, informace se opakují a vše se začíná rozvětvovat, když už by se to mělo naopak uzavírat, tajemno se vytrácí a z příjemně plynoucího hororu je tu akční honička od domu k domu, která ale upřímně nebyla vůbec špatná. Nevím, zda měl autor limit, co se stránek týče, ale závěr, konkrétně tak posledních 40 stran, by si zasloužilo prostor minimálně jednou takový, aby se v tom čtenář neztratil. Ty nejdůležitější odpovědi pro mě zůstaly ukryté někde mezi řádky.

Styl psaní je přitom svižný a čtivý, jako jednohubka na podmračené odpoledne jsou Kriaky ideální a zábavné čtivo, postavy jsou výrazné, a i přes málo charakterových popisů jsou celkem zapamatovatelné. Autorova inspirace je jasná, jak sám zmiňuje Kinga, především co se vize vesnice a postav týče, či Lovecrafta, kdy jsem chvílemi čekal, jak se z jezera vynoří snad ta nejznámější chapadlatá tvář na světě. Jako prvotina se kniha drží značně nad průměrem, kde to sráží hlavně práce korektorů a grafické úpravy, ve slovenské gramatice příliš zběhlý nejsem, ale zlom textu, kdy je z jednoho řádku udělané dlouhatánské slovo bez mezer, a to hned několikrát, je tragický.

Kdyby si kniha uchovala svůj ráz a závěru by byla poskytnuta důkladnější péče, věřím, že by ve svém žánru vynikala, takhle se obávám, že v tom množství, jaké den co den vychází, poněkud zapadá. Ale scéna se správcem hřbitova byla dokonalá.

Název: Kriaky
Autor: Lukáš Polák
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 208
ISBN/EAN: 978-80-570-3401-8

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme autorovi.