Myší díra - Simona Votyová

13.12.2021

Víte, kdo vedle vás bydlí?

Každý z nás je unikát, jsme ovlivněni událostmi v našem životě a následně si neseme všechnu radost i příkoří dál. Když se někdo mračí, neznamená to hned, že je nepříjemný morous, a nejen šťastný člověk se usmívá. Ne nadarmo se říká, že nejvíce bolesti je skryto právě za úsměvy. Každý jsme svým vlastním způsobem rozbití a záleží jen na nás, jak se s tím popereme... někdy stačí jen najít další podobně rozbité "okolo žijící". Zatímco hledáme a bojujeme za své místo na slunci, Bůh se nám jen potutelně směje.

Činžovní domy, paneláky, ubytovny... to vše jsou místa, kde lidé tráví své životy obklopeni dalšími lidmi. Potkáváme se, zdravíme, ale vzájemně o svých životech víme jen málo. Proč se ta paní z druhého patra tak málo usmívá? Už dlouho jsem neviděl toho staršího pána ze šestky. Je nemocný? Spousta lidí a stejné množství životních osudů. Pojďme se společně s knihou Myší díra na jeden takový dům podívat trochu blíž, průvodcem nám budiž poněkud nevšední tvor - myš.


Divili byste se, co vaši sousedé mají doma, jak žijí, o čem mluví a co dělají. Dost často je to v rozporu s tím, jak se prezentují venku.


Jolana je žena na kraji padesátky, mnozí by ji popsali jako chladnou, arogantní a zapšklou mrchu, jen málokoho by zajímalo, proč taková je. Ještě není pozdě... Zázraky se dějí a změna je možná blíž, než by kdokoli čekal.


"Prosim vás, my chceme cvičit a ne tu něco řešit, mohla byste si to nechat na jindy a nerušit ostatní?" vyjela na ni žena, která ležela vedle ní z druhé strany a tak strašně se snažila každou pózu udělat správně, až si málem překousla jazyk.
"Nerušit ostatní? A že tu celou dobu dejcháte jako sentinel při souloži, to si myslíte, že ostatní neruší?"

Cyril je poznamenán svým dětstvím a nese si démony uzavřené ve své duši. Podaří se mu je udržet na uzdě? A co to pořád vláčí v té velké hokejové tašce?

Axelovi je teprve osm let, nedávno přišel o tátu a žije se svojí mámou, která se o něho pod vlivem depresí vůbec nestará. Malý, hubený a koktavý kluk příliš mnoho lidí nezajímá, nakonec je to však on, kdo svou otevřeností a bezprostředností spojí nesourodou skupinku lidí.

Axel, Jolana, dědek plesnivej, Cyril, Šárka, Dan a jedna poněkud zvláštní myš, která nebyla vždy myší. Skutečně silný a emotivní příběh dokonale zahraný na méně než dvou set stránkách.


Člověk dokáže velmi dobře zmanipulovat dalšího člověka a donutit ho, aby uvízl v jeho příběhu, přestože byl na cestě za svým osudem. Dokonce k tomu nepotřebuje ani žádné sérum. Tak mocná je lidská mysl. Jenže málokdo ji umí ovládat opravdu vědomě. Většina lidí si nastaví nějaký program a podle toho se odvíjí jejich činy. Třeba Jolana, která má zakódováno, že její hodnota spočívá ve výkonnosti. Axel, který si dal za vinu zpackaný život své matky. Dědek, co neumí odpouštět, a to hlavně sobě. Cyril, který zaplňuje každou minutu svého času jenom proto, aby neměl čas na sebe Každý si nese svoje břímě, nenaplněné touhy a myšlenky, které kolikrát bolí a děsí.


Myší díra je vyprávěním o životech několika lidí, které nespojuje nic jiného než místo bydliště a nějaké to tajemství. Asi jen těžko byste hledali odlišnější ústřední postavy. Přesto se během krátké doby dokážou nějaký zázračným, a přesto tak přirozeným způsobem spojit a utvořit skupinu.

Vzhledem k tomu, kdo je vypravěčem, působí Myší díra poněkud fantaskním dojmem a může svádět od reality. Já si myslím, že od autorky to byl skvělý krok, je to originální a téma reinkarnace posunulo příběh směrem k více žánrům, navíc to alespoň malinko odlehčuje ne zrovna veselé osudy.

Kniha může svým vzezřením a tím, že celý příběh vypráví myš někomu připadat, že je určená pro děti. Není. Emocionálně nabité vyprávění nejrůznějších životních příběhů všech věkových skupin. Je to boj proti předsudkům, ponoření se do narušené lidské mysli s tím, že ne vždy se dá ze všeho "vybruslit".

Myší díra je plná kontrastů, autorka na malém prostoru dokázala vytvořit velký příběh, a to bez jakýchkoliv příkras. Mnohdy to vypadá již zcela beznadějně a pak najednou mezi mraky vysvitne sluníčko a na scénu se sem tam dostane i humor. Čtenář pomalu zjišťuje, že naděje skutečně umírá až jako poslední. Simona Votyová nic zbytečně neprotahuje, jde vždy přímo na věc, ale zároveň má podstatné informace rozprostřené do celé knihy, čímž udržuje čtenáře v napětí.

Některé postavy mohou ze začátku působit nesympaticky, a to ještě hodně zlehčuji, opravdu alespoň Jolanu budete určitě chvíli nenávidět. Je to proto, že člověk si strašně jednoduše udělá obrázek člověka podle prvního střetnutí s ním. Jak písmena plynou, utvoříte si k jednotlivým charakterům cestičku, budete s nimi sdílet jejich trápení a radovat se z jejich úspěchů. Nakonec vám bude líto, že to vlastně tak rychle uteklo.

Celý příběh ve mně rezonoval ještě nějakou chvíli po dočtení, a to se přiznám, že podobné knihy příliš nevyhledávám. Myší díra u mě zabodovala na plné čáře a jsem moc rád, že jsem dal tomuto hořkosladkému příběhu šanci.


Název: Myší díra
Autor: Simona Votyová
Autor obálky: Jiří Dvorský
Nakladatelství: Bourdon
Rok vydání: 2021
Počet stran: 184
ISBN/EAN: 978-80-7611-044-1


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme nakladatelství Rosier a nakladatelství Bourdon.