Ostrov panenek - Nejsem Barbie, ale chci si hrát

Co je děsivějšího než mrtví lidé? Nemusíte odpovídat, to je přece jasné - stovky a stovky panenek, jejichž nejlepší léta zakryl prach a bahno... Jsou to přesně místa, jako je Ostrov panenek, která lákají návštěvníky svou podivností, mystikou a vizí dávné tragédie. Je načase se nalodit a na ostrov, nedaleko víceúčelového stadionu Estadio Azteca, vyrazit spolu s námi.

Isla de las Muñecas nabízí unikátní pohled na panenky poznamenané zubem času a pokryté špínou, patrně nejsou zrovna tím, s čím by si dnešní děti chtěly nejvíce hrát. Tyto staré hračky však na počátku příběhu o ostrově měly svůj význam a byly určeny malé dívence. Kdo čeká šťastný příběh o veselém děvčátku, bude zklamán. Panenky totiž měly udělat radost holčičce v jejím posmrtném životě a zabránit jí, aby utiskovala živé obyvatele ostrova. Je pozoruhodné, že se místo nachází v rámci městských hranic jedné z největších světových metropolí.

Důvod smrti? Neznámý...

Historie ostrova, ležícího zhruba 30 kilometrů od centra Mexico City hluboko v srdci kanálů Xochimilco - poslední stopy Aztéků v Mexico City, se váže k tragické události, kdy jeho jediný obyvatel, správce ostrova Julian Santana Barrera, farmář, jenž se sem přestěhoval kvůli snadnějšímu pěstování plodin, v roce 1950 nalezl ve vodě u jednoho z břehů nehybné tělo malé dívky. Nikdo dnes přesně neví, co se tehdy událo, zda se dívenka utopila náhodou, nebo jestli byla obětí násilného činu. Pověrčivý Barrera tehdy uvedl, že se měla utopit za podivných okolností. Co si pod tímto sdělením představoval, není jasné.

Po této události by ostrov nejspíš zůstal krátce po neštěstí zapomenut, nikdy nebylo v plánu, aby se stal turistickou atrakcí. Duchové místa si však pro něj připravili zajímavější budoucnost než coby pouhou farmu. Nedlouho po nálezu těla k břehům ostrova doputovala také panenka, stejně jako dívka obrácená obličejem do vody. Julian Barrera usoudil, zřejmě oprávněně, že patří oné dívce, a ne její památku se rozhodl promočenou hračku přitlouct na strom u místa, kde našel původně tělo. Barrera věřil, že spojení panenky s oblastí nálezu děvčátka utěší bohy a uleví dívčině duši. Nemohl být dále od pravdy.

Zlé sny a tajemný šepot

Celý ostrov zabírá plochu přibližně jednoho akru, je možné na něm najít pouze tři chatrče, které si už pomalu přivlastnila bující vegetace. Kromě zmíněného správce na ostrově nikdo trvale nežil celá léta, maximálně zde vždy nějaký čas strávili sezónní dělníci. Ti však nedlouho po událostech s mrtvou dívkou přestali místo navštěvovat. Měli důvod? Věří, že ano, mnoho z nich vypovědělo, že po celé ploše viděli duchy a slyšeli mluvit stíny. Na základě jejich prohlášení se začalo věřit, že je ostrov prokletý.

Sám Barrera začal mít brzy po přitlučení panenky na strom zlé sny, úřadům a návštěvníkům dlouze vyprávěl, že ho navštěvuje duch oné dívky, že je nespokojená a nedopřává mu odpočinek, který ona sama nemá. Netřeba snad dodávat, že Barreru začali všichni brzy považovat minimálně za podivína. On sám se však vzdát nehodlal, tvrdil, že ho duch nutí shánět další a další panenky, které musí rozmístit po celém ostrově. Z mírumilovného a čestného farmáře se pomalu stával cholerický šílenec, jemuž bylo radno se vyhýbat. Co to bylo za sílu, která ho dál poháněla a kompletně změnila?

"Poté, co strýc našel tělo, začaly problémy. Duch dívky přebýval ve smutku a ve své zarmoucenosti zničil veškerou úrodu a strýci nedával pokoj ve dne ani v noci," uvedl při rozhovoru pro místní noviny Rogelio Sanchez Santana,synovec Juliana Barrery. "Dokonce zkoušel postavit ve svém jednopokojovém srubu oltář v naději, že ducha uklidní, ale nic nepomáhalo, a tak začal sbírat panenky jako způsob, jak se chránit před duchem," dodal Rogelio.

Temné síly, nebo pouhé výplody fantazie?

Mnozí se domnívají, že se Barrera prostě a jednoduše zbláznil, jeho obliba v domácí pálence byla známá a jeho stavu nepomáhal ani osamocený styl života. Muž hledal záchranu v Bibli a ve víře, ta mu však hledaný klid nenabídla a on se ještě více stáhl do svého světa. Správce se tak nakonec rozhodl duchu dívky vyhovět, začal po celém ostrově věšet další a další panenky, mnohdy se jednalo o pouhá torza, samostatné hlavy či jen pouhé končetiny, Barrera brzy začal tvrdit, že k pověšeným panenkám se stahují další duchové dětí, které v kanálech kdysi zmizely. Zdá se, že jeho počínání mělo zcela opačný výsledek, než v jaký doufal. Vzniklo tak naprosto bizarní místo, které nese punc duchařských záhad a přitahuje milovníky mystérií.

Patrně největším paradoxem, který nenechává chladné ani urputné odmítače čehokoliv paranormálního, je fakt, že v roce 2001 nalezli Barreru utopeného přesně na tom samém místě, kde před více než padesáti lety on sám našel mrtvé tělo malé dívky. Záznamy o jeho skonu nejsou k dispozici, nikdo se již patrně nedozví, jak zemřel. Po své smrti v ruce údajně svíral jednu z ostrovních panenek. "Julian mému otci, Anastasiovi, vyprávěl, že už nemá žádné peníze, aby mohl koupit další panenky, a že duch dívky ho nutí k tomu, aby se k ní připojil," řekl také Rogelio.

Cíl turistů - strach láká

Panenek je na ostrově skutečně mnoho, nikdo se prozatím nerozhodl jejich stav sesumírovat, ale rozhodně jich je více než tisíc. Najdou se tací, kteří by "dali ruku do ohně" za to, že staré hračky slyšeli šeptat, viděli je mrkat, trhaně se pohybovat, nebo tací, kteří jsou přesvědčení o tom, že ze stínů slyšeli hlas malé dívky dožadující se své panenky. Naprostá většina návštěvníků se ale spíše shodla na tom, že se sice jedná o zvláštní místo, ale nejděsivější na něm je pouze špína, hmyz a pavouci schovaní ve škvírách.

Naprostá většina pronajímatelů lodí se k ostrovu turisty zavést nebojí, najdou se ale jedinci, jež se místu vyhýbají. Na domově panenek je možné také strávit, za malý poplatek, noc, není však známo, kolik turistů se k tomuto kroku rozhodlo. Já osobně bych raději spal na pořádně prorezlém loži fakíra.

Nepříliš veselá historie

O Isla de las Muñecas lze říct mnoho, můžeme se domnívat, zda jsou příběhy skutečné, nebo smyšlené. Přesto je nutné si uvědomit, že samotný kraj, kde se ostrov nachází, si v minulosti neprošel příliš šťastnými událostmi a tamní vody nejednou zabarvila krev. V době Hernána Cortése (1485-1547), jednoho z nejslavnějších španělských conquistadorů Ameriky, mnoho lidí uprchlo do Xochimilca a schovávalo se ve zdejších kanálech. Většinu z nich tvořily ženy a děti, jež se zde ukrývaly před dobyvateli, přičemž mnoho žen raději sebe a své dcery zabilo, než aby byly znásilněny. Později byla čtvrť využívána jako úkryt pro revolucionáře a nábožensky založené jednotlivce. Také z nich zde mnoho padlo, ať už rukou nepřítele, nebo se utopili.

Ostrov panenek je tak očividně místem, kde by si každý přál založit rodinu a postavit domek se zahrádkou a bíle natřeným plaňkovým plotem. Nebo ne?

Autor: Pavel Polcar

Úvodní fotografie: flickr-com-photos-derschmunzler-15411934114
Fotografie: flickr-com-photos-cudriec-39618081360 / flickr-com-photos-derschmunzler-15411908584 / flickr-com-photos-derschmunzler-15846737838 / flickr-com-photos-derschmunzler-15846763928 / flickr-com-photos-derschmunzler-15848125269 / flickr-com-photos-derschmunzler-15848156349 / flickr-com-photos-derschmunzler-15848415147