Tajuplný les Pánov - Poetické jméno vs. místo, kde krev tuhne v žilách

Míst, která na člověka působí přinejmenším zvláštně, je po celém světě nespočet. Řadí se mezi ně také les Pánova březina nedaleko Prahy u obce Mukařov. Podle návštěvníků tu tíživá atmosféra dopadá snad na každého.

Oficiálních historických faktů není k dostání příliš mnoho, první záznamy o samotné obci Mukařov sahají do roku 1352, kdy podle kroniky náležela k říčanskému panství. Z archivních záznamů ale vyplývá, že abychom došli ke kořenům obce, museli bychom ještě trochu hlouběji do minulosti. Pojmenování místo získalo po svém zakladateli Mukarovi, jenž byl členem královské družiny. Mukar se měl údajně vyznamenat v bitvě u Milána roku 1158, přičemž právě za tyto činy mu byl darován knížetem Vladislavem II., pozdějším králem Vladislavem I., pozemek, jenž dodnes nese jeho jméno.

Vlastníci se zde střídali jako ponožky

Během celých staletí bylo panství předáváno z jednoho vlastníka na druhého, dokonce mnohokrát sloužilo jako obchodní artikl až do jeho koupě panem Jaroslavem Smiřickým. Ten si za své sídlo zvolil Kostelec nad Černými lesy, později také spojil další panství, která skoupil po okolí, jako např. Říčany, Koloděje nebo Uhříněves. Rodina Smiřických se v čele držela do bitvy na Bílé hoře, když však česká stavovská armáda prohrála, zabral panství císař Ferdinand II. Štýrský a následně ho prodal Albrechtovi z Valdštejna. Ani v jeho rukách se neohřálo moc dlouho a roku 1623 ho koupil kníže Karel z Lichtenštejna, ve vlastnictví jeho rodiny pak zůstalo až do první světové války. Bylo to však právě období třicetileté války, jež mělo na historii Pánovy březiny negativní vliv. Vojska táhnoucí přes les se neštítila krást, ničit a zabíjet. Celá řada vesnic v okolí byla vypálena a jejich obyvatelé do jednoho vybiti. Vesnice zanikly a nakonec si je vzal les. Mnoho místních se domnívá, že kromě domů však do sebe les nasál i zoufalství, frustraci a zlobu mrtvých.

Jedná se jen o pověsti?

Místo je obestřeno mnoha pověstmi, u nichž bohužel nelze plně prokázat, zda se zakládají na pravdě, či nikoli. Ta nejznámější se týká studánky v části lesa Dlouhá louka, na jejímž dně byl během již zmíněné třicetileté války ukryt zvon ze zdejšího kostela. Když se ho dlouho po válce místní rozhodli vylovit a pověsit na místo, kam patří, měl jim v tom údajně zabránit velký bílý pes podobný vlkovi. Ten by měl dle legend zvon hlídat a každého, kdo se ke studni přiblíží příliš blízko, stáhnout do nitra studny. Nejnebezpečnější má být ve chvílích, kdy na kostelní věži v Mukařově vyzvánějí poledne. Proč pes zvon hlídá a nedovolí nikomu se k němu přiblížit, kroniky neuvádějí. Nutno dodat, že nejsou žádné záznamy o zmizelých ve spojitosti s jakýmkoli bílým psem v blízkosti uváděného místa, ani lidé z okolí si žádného takové psa nepamatují. Na druhou stranu bych si asi vybral jiný časový úsek na prozkoumání nežli čas kolem poledního.

Bílý pes není černý pes

Zhruba ve stejném časovém období, jako když byl ukryt zvon, došlo nedaleko k další neblahé události. Jiná známá legenda popisuje umučení kněžny Ležárky švédskými žoldáky, přičemž nejčastěji je příběh interpretován ve verzi, že mladičká kněžna utíkala s cennostmi, zlatým kalichem a mincemi ke studánce. Zda se jednalo o tu samou jako v případě zvonu, se neuvádí. V té měla svůj poklad ukrýt a dál pokračovat v úprku směr Mukařov. Naneštěstí ale byla zajata a mučena, aby prozradila skrýš pokladu, to však neudělala a nakonec byla umučena k smrti. Tento hrůzný čin měl údajně dát obci její název. Kalich nikdy nalezen nebyl a místo by měl hlídat přízračný černý pes. Docela by mě zajímalo, zda bílý pes hlídá studnu ve dne a černý pes ji hlídá v noci... Pokud se to rozhodnete někdo zjistit, určitě mi dejte vědět. Příběh sloužil dřívějším generacím jako strašidelná historka pro děti před spaním. Nikdy nebylo prokázáno, kdo byla mladá kněžna a zda skutečně někdy žila. Ostatně umučeno bylo v té době v kraji, po prohrané válce, mnoho lidí. Tato legenda má několik nedostatků, minimálně se jedná o místo ukrytého pokladu. Pokud nikomu neprozradila, kam zlato ukryla, a to samo nebylo nikdy nalezeno, jak mohli v minulosti lidé vědět, že to byla právě studna?

Série sebevražd

"Zcela zaručené" historické prameny překypují historkami o děsech, jež se měly v lese udát. Málokteré je ale možné skutečně ověřit. Mnoho kronik se nedochovalo a povinnost zapisovat nezvyklé události buď brali pověření lidé na lehkou váhu, nebo také existuje možnost, že se prostě a jednoduše nestaly. Místní ale z vyprávění znají mnoho pověstí a za jejich autentičností si stojí, jako například ta o mladém páru zamilovaných lidí, kterým ale jejich rodiče neumožnili sňatek. Společně se neměli kam uchýlit, a proto spolu nemohli žít, "logicky" zvolili další jedinou možnost - spolu zemřít. Vyčkali do zimy, jež bývala v kraji té doby skutečně velká. Mladí lidé se vypravili sami do lesa, a než si někdo stačil všimnout, že oba zmizeli, zmrzli bok po boku na palouku. Další "zaručeně pravdivou" historkou je sebevražda mladého studenta, jenž se obával svých rodičů kvůli špatným výsledkům ve škole. V den vysvědčení proto uzmul svému otci zbraň a ze strachu z reakce na špatné známky se v lese zastřelil. Zde se výpovědi různí. Přibližně polovina lidí tvrdí, že smrt si nepřivodil kvůli škole, ale z nešťastné lásky. Tělo mladého muže bylo nalezeno jeho babičkou, která se na kraji vesnice starala o lesní školku, jméno mladíka není dohledatelné. Památkou na jeho smrt by mohl být vyrytý křížek nad jeho tělem, ten, kdo bude dobře pátrat, ho může najít.

Tak jako tak, místo budí hrůzu

Přestože žádné tajemné síly zde nebyly zatím prokázány, budí les Pánova březina v návštěvnících úzkost, jsou to ale právě legendy, které je na toto místo přitahují. Tajuplné místo, za dobu své existence, vystrašilo už nemalý počet návštěvníků. Lidé měli mnohdy pocit, že zahlédli ducha či jiný přízrak. Ačkoli existuje mnoho zaručených svědků podivných událostí, nejsou strašidelné pověsti nikterak ověřené. Najdou se lidé, kteří na vlastní oči viděli přízrak mladé dívky mezi stromy, a najdou se i ti, kteří v lese strávili noc, aniž by zahlédli cokoli podivného. Údajně na auru místa obzvláště špatně reagují zvířata, koně v lese chvilku nepostojí a jsou velice neklidní, ale nevím, na koni jsem tam jet nezkoušel. Na každého působí les jinak. Odborníci se ale shodují, že místo má opravdu zvláštní energii a na citlivější jedince může působit "zvláštně". Jiní zase tvrdí, že je to vše pouze výplod bujné fantazie. To, jestli si zaslouží přídomek jednoho z nejděsivějších míst České republiky, tak bude muset vyzkoušet každý sám za sebe.  

Autor: Pavel Polcar

Úvodní fotografie: Pixabay
Fotografie: Albrecht z Valdštejna - Never covered - Creative Commons - CC-PD-Mark / Pánovský mlýn - RomanM82 - Creative Commons - CC-BY-SA-40 / Most přes Bílý potok u Pánovského mlýna - RomanM82 - Creative Commons - CC-BY-SA-40-1 / Most přes Bílý potok u Pánovského mlýna - RomanM82 - Creative Commons - CC-BY-SA-40-2